Plasty jsou bohaté na zdroje, mají nízkou cenu, mají nízkou hustotu, mají vysokou měrnou pevnost, mají dobrou izolaci, jsou chemicky stabilní, tlumí nárazy a jsou odolné proti opotřebení a stále častěji se používají v moderním průmyslu a každodenním životě.
složení plastu
Plasty jsou syntetické materiály, které jsou chemicky polymerovány z monomerů, které mohou vytvářet vysokomolekulární polymery. Nízkomolekulární sloučeninové monomery se polymeračními reakcemi přeměňují na makromolekulární látky a jejich atomy tvoří makromolekulární struktury prostřednictvím kovalentních vazeb a relativní molekulová hmotnost není obecně menší než 10^4.
Polymerní makromolekuly jsou v podstatě struktury podobné dlouhým řetězcům, s přidanými chemickými složkami tvořícími větve podél hlavní molekulární „páteře“. Ačkoli se termín plast často používá jako synonymum pro polymerní pryskyřici, plast je obvykle směs syntetických pryskyřic, maziv napomáhajících formování a chemikálií pro zlepšení mechanických vlastností. Plastifikátory, stabilizátory proti stárnutí, plniva pro snížení nákladů na formulaci, zpomalovače hoření pro zlepšení fyzikálních vlastností, nukleační činidla pro zlepšení optických vlastností a další přísady atd.
Pryskyřice se týká polymerní sloučeniny, která nebyla smíchána s různými přísadami. Termín pryskyřice byl původně pojmenován podle lipidů vylučovaných zvířaty a rostlinami, jako je kalafuna a šelak. Pryskyřice tvoří asi 40 procent až 100 procent celkové hmotnosti plastu. Základní vlastnosti plastů jsou dány především povahou pryskyřice, ale důležitou roli hrají i přísady.
Plastové přísady jsou některé sloučeniny, které se musí přidávat ke zlepšení zpracovatelského výkonu polymerů (syntetických pryskyřic) nebo ke zlepšení výkonu samotné pryskyřice. Například se přidávají změkčovadla, aby se snížila teplota lisování polyvinylchloridové pryskyřice a aby byl produkt měkký; dalším příkladem je přidání pěnotvorných činidel pro přípravu lehkých pěnových plastů odolných vůči vibracím, tepelně izolujících a zvukově izolačních; teplota rozkladu je velmi blízká teplotě zpracování tvarováním a nelze jej tvarovat bez přidání tepelného stabilizátoru. Přísady do plastů proto zaujímají při zpracování plastů zvláště důležité postavení.
Běžné přísady do plastů jsou následující
Plnidla
Plniva mohou zlepšit pevnost a tepelnou odolnost plastů a snížit náklady. Například přidání dřevěného prášku do fenolové pryskyřice může výrazně snížit náklady, čímž se fenolický plast stane jedním z nejlevnějších plastů a může také výrazně zlepšit mechanickou pevnost. Plniva lze rozdělit na organická plniva a anorganická plniva, první jako dřevěná moučka, hadry, papír a různá textilní vlákna atd. a druhá jako skelná vlákna, křemelina, azbest, saze atd. Obsah plniva v plastech je obecně kontrolována pod 40 procent.
Plastifikátory
Změkčovadla mohou zvýšit plasticitu a měkkost plastů, snížit křehkost a plasty lze snadno zpracovat a tvarovat. Plastifikátory (změkčovadla) jsou obecně mísitelné s pryskyřicemi, netoxické, bez zápachu, světlo a tepelně stabilní vysokovroucí organické sloučeniny, nejčastěji se používají ftaláty. Například při výrobě polyvinylchloridových plastů, pokud se přidá více změkčovadel, lze získat měkké polyvinylchloridové plasty.
Stabilizátory
Stabilizátory se týkají především látek, které udržují vysoce polymerní plasty, pryž, syntetická vlákna atd. Stabilní a zabraňují jejich rozkladu a stárnutí. Aby se syntetická pryskyřice nerozkládala a nepoškozovala světlem a teplem při zpracování a používání a prodloužila se životnost, měl by se do plastu přidat stabilizátor. Běžně používané jsou stearát, epoxidová pryskyřice a tak dále. Množství stabilizátoru je obecně {{0}},3 až 0,5 procenta plastu.
Barvivo
Barviva dodávají plastům různé živé, esteticky příjemné barvy. Jako barviva se běžně používají organická barviva a anorganické pigmenty. Skutečné barvy syntetických pryskyřic jsou většinou bílé průsvitné nebo bezbarvé a průhledné. Barviva se často používají v průmyslové výrobě pro zvýšení barvy plastových výrobků.
Antioxidant
Zabraňte zahřívání a oxidaci plastu během tvarování za tepla nebo použití při vysokých teplotách, což způsobí, že plast zežloutne a popraská.
Antistatický prostředek
Plast je špatným vodičem elektřiny, takže se snadno nabíjí statickou elektřinou a antistatické činidlo může dát plastu mírnou až střední elektrickou vodivost, čímž zabraňuje hromadění statické elektřiny na výrobku.
Kromě výše uvedených přísad lze do plastů přidat také retardéry hoření, pěnidla, antistatická činidla, vodivá činidla, činidla pro magnetickou permeabilitu, kompatibilizátory atd. Pro splnění různých požadavků na použití.
